Jestli lze někoho působícího na metalové scéně označit za renesančního člověka, tak je to určitě Petr "Peťan" Kolář. Poprvé na sebe upozornil na konci nultých let jako přispěvatel nejdříve na web Hard Music Base a poté jako člen redakčního týmu webzinu Fobia. Zanedlouho mu role hudebního pisálka přestala stačit a vrhnul se na pořádání metalových koncertů v jihočeském Písku. Spolu se svým týmem dokázal toto město dostat na mapu akcí zaměřených na metalový old school. Festivaly Thrash Nightmare a Heavy Metal Thunder jsou již zavedené a pravidelně vyprodané akce, na které se hojně sjíždí i fanoušci ze zahraničí.

Když jsem někdy v roce 2019 listoval právě zakoupeným výtiskem jeho zinu Nuctemeron, otevřel se mi tento pod povrchem povětšinou skrytý svět v undergroundu fungujícího tradičního metalu doslova dokořán. Petrovy aktivity ale postupně nabobtnaly i o dvojici labelů. Tapes of Terror Records zaměřený na kazetové releasy rozjel v covidových časech roku 2020 sám a zanedlouho se výrazně podílel i na znovuobnovení dočasně pozastavené činnosti respektovaného vydavatelství Doomentia Records, které se těší velmi agilní současnosti. Témat k rozhovoru tedy více než dost! V jeho první části jsme s Petrem probrali etapu od zinařských začátků až po současnost v roli pořadatele metalových koncertů.

V některém rozhovoru vedených s tebou jsem se dočetl, že máš za sebou i období velkého zájmu o hardcore scénu. Jak se vlastně stane, že se člověk přeorientuje ze stylu, který se často vůči metalu i vymezuje, k poslechu tradičnějších forem metalové muziky?

Tohle bylo, nebo případně pořád trochu je, špatně interpretováno. Celej život se pohybuju na metalový scéně, kde se cítím doma a svobodně. K hardcore-punku jsem přičichl někdy v 17ti či 18ti letech v době, kdy jsem pronikl víc do tuzemský undergroundový scény. U nás na jihu Čech vedle sebe běžně hrály extrémní metalový kapely i HC/punk/grind a častokrát se jejich členové prolínali. Podobně to bylo s pořadateli, kteří běžně na metalovou akci zvali HC/punk kapely a opačně. Když jsem pak přišel na vejšku do Prahy, stačilo navštívit koncert na strahovský Sedmičce a bylo to úplně stejný. Poznal jsem hodně kámošů, kteří se pohybovali na HC/punk scéně, ale milovali metal, takže já jsem se asi nikdy s žádným vymezením vůči metalu nesetkal.

Mezi oběma světy jsem neměl, a vlastně pořád nemám, žádný bariéry a moc nechápu, proč je někdo staví. HC/punk komunita má větší sociální přesah a co se týká hodnot, většinu z nich by s úplnou samozřejmostí měli zastávat všichni svéprávní občané. Na druhou stranu bych řekl, že je v některých směrech až příliš extrémní a tím si možná i protiřečí. Oproti tomu metalová hudba bohužel přitahuje i řadu prostoduchých bytostí a na celou scénu to hází nepěkný světlo a vadí mi to. Ovšem např. extrémní “levičácký” hardcore punk je pro mě stejná sračka jako NSBM. Pokud bych to ale měl brát po hudební stránce, tak HC/punk/grind prakticky neposlouchám (až na pár výjimek) a jasně u mě převládá metal nejrůznějších subžánrů a rocková hudba. Abych ti ale odpověděl jasně na otázku, já jsem se nijak nepřeorientoval z HC/punku na metal. Pouze jsem kolem sebe měl (a naštěstí pořád mám) dost skvělých lidí, kteří jsou či byli z HC/punk komunity a to člověka vždy do určité míry obohatí a formuje. Když nad tím tak přemýšlím, tak si kolem sebe utvářím vlastní scénu, která je složená z lidí, který vždycky rád vidím, rozumíme si lidsky i hudebně, sdílíme stejné názory a rádi společně trávíme čas na koncertech i mimo ně.

Jasně, to chápu. Já se vlastně taky ptal proto, že metal a HC souběžně poslouchám léta a vždy mi vadilo, když se styly vůči sobě vymezovaly. V posledních letech ale už nic takového moc nepozoruji. Když si načrtnul ty kámoše, co se pohybují na obou scénách, tak nelze nezmínit kapelu z tvého města – LAHAR. Začínali jako hardcore banda a pak se postupně stylově přesunuli do thrash metalu. Nezmiňuji je náhodou, stáli totiž u zrodu tvé cesty coby pořadatele koncertů. Jak se to vlastně tehdy před těmi lety semlelo, že se Petr Kolář z metalového fanouška stal i pořadatelem koncertů?

Je to přesně tak. LAHAR jsou určitým pojítkem mezi metalovou a HC scénou, dlouhé roky brázdí oba světy a určitě s sebou stáhli spousta lidí. Kluci dělali v Písku několik let koncerty, hlavně tedy HC/punk kapel a bylo to v dnes již neexistujícím legendárním klubu Paluba. Tam já zažil už jen soumrak existence tohoto podniku a byl jsem jen na nějakých dvou třech koncertech, pro mě neznámých kapel. Mělo to něco do sebe, i když patřím k těm, kdo má radši trochu profesionální prostory. Rozhodně bych dnes na Palubě koncert dělat nechtěl, haha.

Každopádně Žrout společně s LAHAR a RADIOLOKÁTOR, občas dělal akce v jiných menších klubech v Písku. Taky jsem jezdil na podobné koncerty do Strakonic, Prachatic, Budějovic, Blatný, Sušice a dalších míst jihozápadních Čech. Bavíme se o letech cca 2005 - 2012. Současně jsem navštěvoval koncerty mých oblíbenců po celé ČR, ale začal jsem vyrážet i za hranice, což byl jinej svět a vlastně i největší inspirace pro mojí další činnost.

Všechny ty lokální undergroundové koncerty tady na jihu měly svý kouzlo a scéna tady fakt žila, ale můj problém tkvěl v tom, že jsem docela náročný metalový posluchač a tady se bavíme o akcích hlavně z HC/punk/grind scény v zaplivaných putykách s mnohdy mizerným zvukem. A to mě přestalo bavit. LAHAR tehdy slavili 10 let a udělali koncert na velké scéně Divadla Pod Čarou v Písku a najednou to všechno vypadalo o dost líp. Celou dobu jsme si s kámošema říkali, že jezdíme po koncertech a festivalech do horoucích pekel, ale bylo by fajn si nějaký oblíbený kapely taky dovézt domů. Mluvili jsme o tom snad každou cestu za muzikou až jednoho dne řekl kámoš Žakyn, že uděláme thrashovej festival. Nějak tehdy padnul název "Thrash Nightmare", pozvalo se pět kapel z československý scény, Gizbern (tehdejší basák LAHAR) nakreslil plagoš a bylo to.

Neměli jsme žádný zkušenosti, ale celá akce se povedla a vznikl závazek na další rok. Přišlo tenkrát asi 370 lidí, což byla téměř plná kapacita klubu, a bylo to strašný peklo. Ani v klubu na tohle nebyli zvyklí, haha! V těch začátcích nám pomáhal právě Žrout, který se dnes do širší festivalový crew po letech vrátil. A protože nikdo z nás nehraje v kapele, LAHAR nám hlavně v prvních ročnících podali pomocnou ruku v podobě poskytnutí backline. Zpětně velký dík, protože to fakt není samozřejmost.

Záhy po prvním ročníku a první zkušenosti uspořádat festival, jsme však velice rychle přišli na to, že se musíme vydat úplně jinou cestou, pokud se nechceme opakovat a zamrznout v tuzemský scéně. Cesta to byla postupná, trnitá a zpětně bych udělal mnoho věcí jinak. Když ale vidím, kam se dnes oba naše festivaly dostaly, tak si toho nesmírně vážím a vím, co za tím stojí hodně práce, úsilí, přešlapů i štěstí. Největší odměna pro mě je, když vidím jak se k nám lidi rádi vrací a říkají, jak se v Písku cítí skvěle. 80% návštěvníků jsou cizinci a patří mezi ně, kromě Evropanů, i lidé z Ameriky nebo Asie. V našich podmínkách neuvěřitelná věc. Vlastně si plníme sny. Nikdy by mě nenapadlo, že mi doma "pod okny" budou hrát kapely jako NIFELHEIM, SATAN, MORBID SAINT, PAGAN ALTAR, WHIPLASH, SABBAT, METALUCIFER, PROTECTOR, LIEGE LORD, ENFORCER a mnoho dalších. Od roku 2013 tady hrálo 160 kapel (a některé opakovaně) z 26 států. Na něco podobnýho jsem se v tom roce 2013, kdy proběhl první ročník Thrash Nightmare festu, neodvážil ani pomyslet!

Petr Kolář (*1990)

Začínal jako přispěvatel webzinu Hard Music Base, od roku 2012 členem redakce webzinu Fobia. V roce 2013 společně s partou kamarádů uspořádal poprvé festival Thrash Nightmare, jehož jedenáctý ročník proběhl v říjnu 2024. Od roku 2019 v Písku probíhá i festival Heavy Metal Thunder, zaměřený na tradiční heavy metal. Již pátý ročník se koná v březnu 2025. Obě akce jsou pravidelně vyprodány a těší se velké přízni zahraničních návštěvníků. Od roku 2020 provozuje label zaměřený na vydávání kazetových verzí metalových nahrávek Tapes of Terror Records a od roku 2022 je i členem týmu labelu Doomentia records.

Teď si vlastně v rychlosti shrnul celou historii píseckých metalových koncertů od náročných začátků až po současný status akcí s mezinárodním přesahem. Hovoříme tedy především o festivalech Thrash Nightmare a Heavy Metal Thunder. Než se ale dostaneme k jejich současnosti, vrátím se ještě k jedné myšlence z tvé předchozí odpovědi. Říkáš, že ze zpětného pohledu bys udělal mnoho věcí jinak. Pokud můžeš vypíchnout něco speciálního, co by se podle tebe v minulosti mohlo/mělo na organizaci vašich akcí provést jinak, co konkrétně by to bylo?

Těch věcí by bylo samozřejmě víc. Od organizačních drobností až po zcela zásadní věci. Vypíchnul bych ale tři věci. První byla komunikace s klubem, kde jsme si museli několik let získávat důvěru a vlastně si celý klub na daný festival přizpůsobit. Zdá se to snadný, ale pro lidi v klubu byl dlouhou dobu problém “sundat” zvukařský pult z balkonu dolů na sál, nechat nás vytvořit větší backstage, zajistit lepší služby pro fanoušky, apod. V podstatě jsme s každou akcí implementovali nějaký zlepšovák, ale v mých očích to trvalo hrozně dlouho. Naštěstí oba naše festivaly jsou pro klub, jeho fungování a tržby zcela zásadní a i to má vliv na to, abychom vždycky našli společnou řeč a jsem za to rád.

Za druhý bych mnohem dříve najal profíka na stage, protože vůbec nechápu jak ty první ročníky vůbec mohly proběhnout, haha. Daneczek (zdravím kamaráde!) nám po jednom z ročníků podal pomocnou ruku a od té chvíle si neumím festival bez něj připravit. Je skvělý mít v týmu člověka, kterej skvěle šéfuje všechno kolem technických věcí na stage. Strašně důležitá persona!

Třetí věcí, kterou bych udělal jinak, by byl růst festivalu. Jasně, byli jsme dlouho dost připosraný a prvních cca šest ročníků Thrash Nightmare festu jsme rostli hrozně pomalu. Bylo to ale dáno tím, že v té době jsme byli asi jediní v ČR, kdo dělal podobnou old school akci. De facto u všech či velké většiny kapel jsme měli přívlastek “poprvé v ČR” a to se nám vlastně daří dodnes. Pomalý růst festivalu ale přisuzuju i tomu, že jsme museli lidi na podobnou akci a žánr naučit chodit. V ČR tahle scéna neexistovala. Dávali jsme nesmyslně nízký vstupný a modlili se, abychom to celý zaplatili. Vozili jsme plagoše na každý festival nebo koncert v Německu a zpětně se nám tohle mnohonásobně vrátilo. Na třetí ročník nás přijeli podpořit kámoši z Norimberka a o rok později jsme měli asi třicet platících z Německa a Rakouska. Další rok to byla asi stovka. Tady se začal lámat chleba a o line-upu jsem pak přemýšlel úplně jinak a okamžitě festival vyrostl o level, pak o dva… Takhle jsem měl uvažovat od začátku, ale to jsou holt zkušenosti, ze kterých těží Heavy Metal Thunder fest od samého začátku. Tím si musí projít každej a já k tomu chovám obrovský respekt. Díky všem, kdo festivalu věřil v těch prvních letech. Jsou mezi nimi mnozí, kteří v současnosti naše akce již nenavštěvují, protože se neslučují s cenovou politikou festivalů nebo preferují trochu jinak pojaté akce.

Dotknul si se jednoho zajímavého fenoménu provázejícího poslední ročníky vašich festivalů – zahraničních návštěvníků. Začalo to, jak říkáš, skupinou kamarádů z Norimberka a dnes je vlastně situace taková, že metaloví fans ze zahraničí tvoří většinu publika Thrash Nightmare a Heavy Metal Thunder. Je to situace, která vám vyhovuje anebo se pokoušíte dostat do Písku více domácích návštěvníků? Anebo je to prostě výsledek toho, co si sám říkal – jste pořád jediní v našich končinách, kdo pořádáte podobné akce a to cílové publikum je tu prostě pořád velmi omezené.

Myslím si, že všechny tebou zmíněné aspekty hrajou roli. Mojí původní myšlenkou bylo dotáhnout do Česka zajímavé kapely, které máme rádi a musíme na ně jezdit do zahraničí. Ty kapely, potažmo celej tenhle old school žánr, tady téměř nikdo nepořádal a my je chtěli ukázat českému publiku. Realita je ale taková, že tuzemský fanoušek naše festivaly bohužel nezaplatí. Pořád tady není scéna tak zapálená a oddaná jako je tomu jinde. Spousta lidí vůbec nechápe, proč vstupenka stojí dva tisíce a proč by si jí měl koupit v předprodeji a pomoct pořadateli poplatit náklady, které vznikají již dávno před samotným festivalem (letenky, hotely, zálohy kapelám, atd., v našem případě zhruba 75% rozpočtu se platí předem) a vůbec žít s tím festivalem. Pak se najdou pokaždý chytráci, kteří dva dny před akcí začnou škemrat o vstupenky anebo se snaží na festival nějak dostat. Nasrat! To bych vraždil, protože v tu dobu řešíme úplně jiný věci a žádný vstupenky nejsou, protože je vyprodáno. Takže tě hned nazvou “elitářem, co dělá akci jen pro vyvolený” a podobnýma nesmyslama. Byl bych rád, kdyby o Thrash Nightmare i Heavy Metal Thunder byl větší zájem v ČR, ale realita je taková, že cizinci jsou alfou a omegou obou akcí. Navíc se k nám opakovaně vrací a s mnohými jsme kamarádi, takže už je považuju za domácí, haha. Jinak na nikoho necílíme. Line-up se musí líbit hlavně nám a pak věříme, že lidi ocení výběr kapel a znovu přijedou.

Na Thrash Nightmare jsem byl zatím pouze jednou, ale publikum mi zrovna elitářské moc nepřipadalo. Spíše mi to přišlo jako mnohem větší divočina než na většině koncertů v Praze. Vaše akce jsou však v posledních letech vyprodány celé měsíce před jejich konáním. V tomto ohledu se Písek na mapě old school metalových podniků etabloval už velmi solidně. Oba festivaly a taktéž i běžné koncerty se postupně usadily na scéně píseckého Divadla pod Čarou. Ještě než jsem do Písku vyrazil poprvé, z fotografií z minulých ročníků na mě doslova dýchala atmosféra časů minulých. Kromě image vystupujících kapel a fanoušků pod pódiem svoje dost dělá i interiér píseckého divadla, který je v dobrém slova smyslu jak z 80. let. V tomto ohledu asi funkční symbióza. Přesto, neuvažovali jste o nějakém větším prostoru, který by dokázal pojmout více diváků, zvlášť když zájem o vstupenky vždy předčí kapacitu?

Chceme dělat akce v Písku, protože tady bydlíme a máme naše město rádi. I když tedy část crew musí na jih Čech dojíždět. Divadlo Pod Čarou je ideální prostor pro akce tohoto typu a koresponduje s naší filozofií. Nejsou tam bariéry mezi kapelami a fanoušky a ten kontakt je pro nás důležitej. Nikdy jsme nechtěli a nikdy nebudeme dělat rozdíly mezi headlinery a kapelami, které celý večer startují. Stejně tak chceme, aby se kapely a fans spojovali, nikoliv rozdělovali. Jakmile festival začne, jsme všichni jedna parta, která si přišla užít oblíbenou muziku, vypít pár piv a pobavit se s kamarády. I lidi z větších kapel jsou s tím seznámení a pokud má někdo problém, buď může být zalezlej na hotelu a přijít až na svůj set anebo se na show nedomluvíme. My jako pořadatelská crew nejsme zalezlí někde v kanclu u kompu, ale potkáš nás na vstupu, na stagi, u merche, u cateringu, v kotli anebo klidně skáčeme z pódia, haha.

Undergroundový duch festivalu mě fakt baví a umí to ocenit nejen fanoušci, ale i kapely. Mnoho z nich za námi chodí a říkají, že je to jedno z nejlepších míst na hraní a jedna z nejlepších atmosfér vůbec. Větší kapely už na podobný formát nejsou zvyklý a pak si to neskutečně užívají. Nepřeháním. Spousta lidí se vrací nebo se chtějí vrátit. Podčára má svý limity, ale pro ty naše old schooly je vyhovující. Navíc se zde dají dělat na malé scéně menší koncerty, což využíváme mimo festivaly, když stahujeme do Písku nějaké tour, které jede kolem. Super možnost a prostor. O změně momentálně nijak neuvažujeme. Na malém městě není samozřejmostí, že je podobné místo v provozu. V Písku je alternativou ještě kulturák, který pojme jednou tolik lidí, ale absolutně postrádá jakékoliv kouzlo. Pokud bych přemýšlel dál, koncerty se dají dělat i na zimáku, ale abych byl upřímnej, radši budu mít rok dopředu vyprodanou Podčáru, míň nervů a jistotu, že atmoška bude parádní, než doufat, že přijde jednou tolik lidí, aby to vůbec nějak vypadalo, aby kapely nehrály do poloprázdného “bazénu” a zaplatilo se to. Navíc klubovky do 500 lidí jsou moje nejoblíbenější akce. I když jsme si to vyzkoušeli, tak open air nás taky neláká. Takže nám nic jinýho, než Podčára stejně nezbývá, haha! Lidi, kteří do Písku jezdí, moc dobře ví kam jedou a za co si platí. Tím ale nechci říct, že bych si někdy v budoucnu rád nevyzkoušel nějaký větší projekt. Když ale vidím, kolik času mi zaberou aktuální aktivity, muselo by se jednat částečně o komerční záležitost. S mnohem větším rozpočtem i větší crew.

Petr (druhý zprava) společně s německými CRUEL FORCE na Thrash Nightmare 2024

Nicméně i navzdory národnostnímu složení návštěvníků, kterému z větší části dominují fans ze zahraničí, na Thrash Nightmare často vystupují i české kapely. Jiná situace je u Heavy Metal Thunder, kde pro dramaturgii této akce na české scéně chybí odpovídající interpreti. Ještě než se dostaneme k tématu old school heavy metalu, zeptám se na dramaturgii Heavy Metal Thunder. V této souvislosti jsem totiž zaznamenal na vašich sociálních sítích něco jako anketu anebo volný ring pro fanouškovské tipy na vystupující kapely. Do jaké míry se držíte doporučení návstěvníků, byť předpokládám, že poslední a zásadní slovo v dramaturgii máte nakonec vy?

Kdepak, tahle “anketa” byla spíš takovou sondou o co si lidi napíšou. V době kdy jsem to na socky nahazoval, tak byl line-up festivalu dávno hotov, haha. Já nosím v hlavě všemožný kombinace pro line-upy na několik let dopředu, přemýšlím o tom non-stop, ale samozřejmě ne vždy je možný to poskládat tak, jak si člověk umane. Někdy se podaří stáhnout dobré turné, takže jiné vytipované kapely, které lze mít v podstatě kdykoliv, musí ustoupit, protože zejména u zámořských kapel to načasování není úplně snadný a musí se sejít víc faktorů. Naštěstí oba naše festivaly začaly již vnímat bookingové agentury a sami se nám ozývají dopředu ohledně plánovaných tour. Určitě nás zajímají i fanouškovský tipy, ale lidi dobře vědí, co od nás můžou očekávat a jsem přesvědčenej, že nám prostě věří. Ostatně, svědčí o tom i prodej vstupenek ve chvíli, kdy není známa ani polovina line-upu.

V jedné z předchozích odpovědí si říkal, jak si větší kapely užívají “domáckého” zázemí v Písku. Jak je vlastně náročné dostat na menší undergroundový festival kapely, které vydávají u větších labelů a jaké vlastně tyto kapely mají požadavky? Anebo záleží i na tom, jak “přebujelý” mají jednotlivé kapely svůj management? Napadá mě hned příklad z nadcházejícího ročníku Thrash Nightmare, kde budou jedním z headlinerů HELLBUTCHER, kterým letos vyšel debut u Metal Blade.

Není to vůbec těžký, pokud to zaplatíš, haha! Samozřejmě, ridery (technické i netechnické požadavky vystupujících umělců - pozn.) těchto větších kapel jsou občas dost za hranou nebo jsou určeny pro velké festivaly. Vždy proběhne upřesnění podmínek z obou stran, co se požadavků týká. Mám na mysli požadavky na backline či catering. O penězích nesmlouváme. Prostě známe cenu a respektujeme ji. Je pak na nás, zda na to máme v budgetu prostor nebo ne, ale za ty roky už zhruba víme, co která kapela bude stát a která nabídka je přitažená za vlasy a která je adekvátní. Ono stejně když kapela stojí tisíce eur, tak se nemá smysl dohadovat o 500 euro… Kapely, co zveme většinou nemají žádné přehnané požadavky. Hotelové pokoje, snídaně, teplá večeře, vlastní chlast, letenky, dopravu z letiště a zpátky a samozřejmě honorář. Někdy jsou zastupovány agenturou, jindy vše řešíme přímo s někým z kapely. Vždy se snažíme dát vystupujícím všechno, aby byli spokojení a bylo to pro ně komfortní. Koneckonců, ten víkend, co stráví v Písku, jsou našimi hosty. Konkrétně tebou zmiňovaní HELLBUTCHER jsou úplně v pohodě. Smlouva jak pro Wacken, ale protože tady Pelle již hrál s NIFELHEIM, vědí do čeho jdou a sami hodně stáli o to zahrát si na Thrash Nightmare. Skvělej přístup!

Ještě se vrátím k tématu českých kapel. Na Thrash Nightmare se pravidelně objevují, letos (rozhovor vznikal v prosinci 2024) například MÖRGHUUL a vlastně celkově není nejmenší problém vybrat z naší (anebo slovenské) thrashové scény nějakého kandidáta pro soupisku. Jiná je ovšem situace v dramaturgii Heavy Metal Thunder, kde prozatím žádná tuzemská kapela nevystoupila. Čím si vysvětluješ, že například v sousedním Polsku scéna old school heavy metalu celkem žije, u nás je pořád vlastně mrtvo?

Začátky Thrash Nightmare festu byly postaveny na českých a slovenských kapelách, ale jak už jsem zmiňoval, velice záhy jsme pochopili, že tudy prostě cesta nevede, pokud se nechceme začít opakovat a pokud chceme lidem přinášet něco novýho. Velice rychle jsme se vyčerpali, protože těch kvalitních kapel u nás zase moc není. Když se během následujících let nějaké nové jméno objevilo, kapela nás bavila a zapadala do konceptu festivalu, tak jsme ji pozvali. Jmenovat mohu např. FAÜST, MÖRGHUUL a v roce 2025 to budou REFORE. Cíl je však úplně opačný než před lety, kdy jsme Čechům chtěli ukázat zahraniční kapely. Teď ukazujeme naše kapely cizincům haha! Buďme za těch pár jmen rádi!

Co se týká tradičního heavy metalu, momentálně nemáme žádnou kapelu, která by zapadala přesně do našeho striktního žánru. Žádná nezní tak, jak to máme rádi a vzhledem k tradici heavy metalu v Československu je to velká škoda. Každá vlna k nám dorazila s několikaletým zpožděním. Ať to byl thrash nebo death metal, vždy trvalo pár let, než se tady objevily kapely, které to začaly hrát a lidi, kteří na jejich koncerty začali chodit. V ČR prostě chybí zpěváci (i v ostatních stylech). Všichni řvou, štěkají nebo dávají growl, ale o čisté zpěvy nezavadíš. Určité náznaky najdeš u pár stoner/doom kapel jako ACID ROW, ale to jsme jinde. Na tohle téma jsem se bavil s mnoha lidma a těch faktorů je zřejmě víc. Možná mají pořád lidi zakořeněno, že heavy metal je “něco špatně” a že je to pro vidláky (ano, takový heavík v ČR jede slušně) anebo prostě není prdel zahrát dobrej heavy metal. Snad se dočkáme aspoň jedný kapely… Pokud to bude stát za to, v line-upu Heavy Metal Thunder festu se určitě objeví!

Petr (první zleva) s Thrash Nightmare crew na festivalu Keep It True 2024

Je to zvláštní, protože heavy metal má, nebo spíše měl u nás historicky silnou základnu, ale jak říkáš, často to má spíše nádech tancovačky a řekněme že nepříliš náročné zábavy a přitom i v minulosti u nás působilo dost kvalitních heavymetalových kapel. Některé ještě fungují, bavíme se však většinou o veteránech. Skupiny jako například RAPTORE, HITTEN anebo IRON CURTAIN u nás prostě momentálně nevznikají. Tedy rád bych se mýlil. Zrovna tuto trojici jako příklad však neuvádím náhodou, protože všechny momentálně působí anebo pochází ze Španělska. Co je podle tebe za tím, že zrovna Španělsko je v současnosti takovou zásobárnou skvělých kapel z nové vlny tradičního heavy metalu?

Člověče, tohle není záležitost jen Španělska, ale v podstatě tzv. NWOTHM (new wave of traditional heavy metal) probíhá všude na světě. Kromě tradičních heavymetalových zemí jako Německo, USA nebo Anglie najdeš spousta perfektních kapel ve Švédsku, Francii, Kanadě, Itálii, po celé jižní Americe atd. Je to celosvětová vlna, ležím v tom denně a jako fanoušek zažívám opravdový žně, který je třeba si užívat. Dnešní kapely jsou instrumentálně na skvělý úrovni a berou si to nejlepší z ikonických kapel 70. a 80. let. K tomu všemu mají mladistvou energii, která se do nahrávek promítá podobně jako u kapel, které formovaly žánr. Jsem toho názoru, že kdyby některé z dnešních alb byly vydány v době největší slávy žánru, tak by patřily do zlatého fondu heavy metalu. To je bez debat! Zajímavý fakt je taky to, že tahle nová vlna probíhá ve světě již zhruba 15 let, což je ve finále víc než nejslavnější časy žánru.

Vzniklo spousta skvělých mladých kapel (ano, některé už taky hrají 20 let, např. ENFORCER, CAULDRON, atd.) a nelze tuhle generaci muzikantů brát jako druhou ligu. I proto jsme této vlně (ať už heavymetalové, tak i thrashové) vždy dávali velký prostor na našich festivalech a nebojíme se tyto skupiny obsazovat do pozic headlinerů. Vždyť je to budoucnost žánru! Ale abych se vrátil k tvé otázce týkající se španělských kapel… Ta země nikdy neměla moc zvučných jmen na metalový scéně, ale vznikly tam kvalitní a respektovaný věci. Napříč žánry bych mohl jmenovat třeba TEITANBLOOD, MURO, GRAVEYARD nebo ALTARAGE. A právě i heavy metal nezůstal stranou. Španělé (ale vlastně všechny jižanský národy) v sobě mají zvláštní temperament, který dokážou do muziky dostat a všechny ty jejich kapely znějí trochu jinak, specificky. To mám rád. Ve finále tam je ale relativně malá scéna a kapely jsou často personálně propojený. IRON CURTAIN, WITCHTOWER a HITTEN poslouchám již asi 15 let, úžasný bandy a každá jejich nová nahrávka mi dělá radost. Ale i kluci z RAPTORE, SAVAGED, RED SHARK, FRENZY nebo LOANSHARK hrají perfektní heavy metal. Jo a doporučuju novej band SINNER RAGE, ve kterým jsou lidi z výborný black/thrash formace NUCLEAR REVENGE, kteří u nás hráli před 2 lety. Tahle nová kapela vydá v únoru skvělý debutový album a kazetová verze vyjde na mým micro labelu Tapes of Terror Records.

Pojďme ještě více proti proudu času. Tvým pořadatelským aktivitám předcházela i zinařská “kariéra”, která v různých intenzitách přetrvává dodnes. Začínal si na webzinu Fobia zhruba před 15 lety a už tehdy si se orientoval převážně na thrash metal a příbuzné žánry. Jak si se vlastně dostal ke psaní pro v té době již zavedené periodikum?

Úplný začátky proběhly v roce 2010 na již neexistujícím webzinu Hard Music Base, kam jsem začal psát proto, že to bylo otevřený medium každýmu (ne)pisálkovi. Napsal jsem několik recenzí na alba, který mě bavily a chtěl jsem prostě jen doporučit ostatním dobrou muziku a podělit se o pocity z nekonečných poslechů. Pár věcí mě na tom webu a v redakci sralo a trochu jsem tam o psaní ztratil zájem, ale roky jsem se znal s Johanem z Fobia zinu a často jsme se potkávali na koncertech. Až mi jednoho dne (byl to koncert TELEX ve Strakonicích roku 2012) nabídnul, jestli bych nechtěl psát na Fobii a to se prostě neodmítá. Začal jsem reportem z Brutal Assaultu a pak jsem tam aktivně psal recenze, reporty a rozhovory do roku 2019-2020. Bavilo mě to moc a navíc se v redakci sešla dobrá parta lidí, který pořád hrozně rád vidím, když se potkáme. Pak moje aktivita postupně uhasínala, kvůli nedostatku času a momentálně jsem na Fobii takový redaktor v hibernaci. Chuť psát by pořád byla, ale čas na něj nemám, protože ostatní aktivity kolem muziky (pořádání koncertů a působení v labelech) mě baví prostě víc a něco muselo jít stranou. Často mívám záchvěvy, že bych něco napsal, ale bohužel mě to rychle opustí. Nikdy ale neříkej nikdy, že jo? Obdivuju upřímně každýho, kdo se tomu věnuje dlouhý roky a udržuje kvalitní metalovou žurnalistiku při životě. Fakt respekt!

S Kennym Powellem z OMEN

Redaktoři v hibernaci. To nám na Metalopolis taky něco říká, haha. Každopádně aby toho nebylo málo, tak si se ještě před pár lety vrhnul i na papír. Pamatuji si, že se mi nějakou souhrou okolností povedlo zakoupit někdy v roce 2019 Nuctemeron zine, jenž byl jinak okamžitě po vydání rozebrán. Ten mě v první chvíli zaujal svým rozsahem. Sešit o rozměrech středně dlouhé knížky mi zároveň doslova otevřel další metalové komnaty. Abych byl přesnější, některé kapely zde zrecenzované anebo vyzpovídané jsem znal, ale překvapilo mě, jak bohatá a živá scéna kolem old schoolových žánrů vlastně je. Celý výtisk mi nakonec kompletně dal smysl v tom, že i recenze a koncertní reporty, které v současných papírových zinech považuji spíše za nadbytečné, zde dokonale dotvářely plastický obrázek o thrash/heavy/speed scéně z druhé dekády. Reporty jsou zároveň kompletní kronikou všech vašich píseckých koncertů do vydání zinu v roce 2019. Okolnosti vzniku a další zajímavosti kolem Nuctemeronu byly dostatečně probrány v rozhovoru pro web Ziny.info. Mě však s odstupem času zajímá další věc. Ve zmiňovaném rozhovoru bylo avizováno další číslo o rozsahu 666 výtisků, na které však zatím nedošlo. Stále jsi ve fázi sbírání materiálu a v procesu jeho zrání anebo i zde se jedná o další formu tvůrčí hibernace?

Nuctemeron zine byl vlastně mojí první vydavatelskou činností a fakt mě to bavilo. Dohromady jsem to dával asi rok a původní vize byla taková, že zine vyjde jednou ročně. I proto jsem do něj zařadil recenze a reporty, které vlastně měly sloužit jako jakýsi přehled toho, co se za uplynulý rok odehrálo. Zpětně bych Nuctemeron pojal asi trochu jinak, ale ve finále to nedopadlo úplně blbě. Hlavně rozhovory s kapelami jako HIRAX, DEATHHAMMER, DENIAL OF GOD, DARKNESS, apod. byly fajn a v mnohém se staly základem pro kontakt a následný pozvání kapel do Písku. Když se nad tím nyní zamýšlím, tak jsou to všechno propojené světy a dlouholeté kontakty, které člověk postupně získává, když něco dělá, tvoří…

Dvojka Nuctemeronu měla vyjít v roce 2020 ale tehdy se toho sešlo tolik, že na zine, který prostě sežere hromadu energie, nezbyl čas. V roce 2020 jsme kompletně rekonstruovali bydlení a do toho můj první syn (narozen 2019) už si začal vyžadovat větší pozornost. Navíc naplno běžel covid a i když je to paradox, já jsem víc času trávil venku nebo se toulal Šumavou místo sezení u kompu. A k tomu jsem do nekonečna přebookovával kapely na nové a nové termíny, protože se všechno rušilo. I přesto mám v šuplíku hotovou část zinu. Pár článků, které nejsou vázaný časem, ale mohou vyjít vlastně kdykoliv. Takže bych Nuctemeron zine ještě úplně nepohřbíval, byť bez mučení přiznávám, že na něm momentálně nijak nepracuju a v nejbližší době se na to ani nechystám. A pokud dvojka někdy vyjde, určitě to bude ve skromější podobě než tomu bylo u jedničky. Myslím si, že nějakých 150 stran formátu A5 mi přijde akorát. Každopádně jsi mi ale dal brouka do hlavy, haha!

Tak budu věřit, že se ten brouk jen tak lehce nevzdá! Každopádně však tvá publikační činnost v úplném útlumu ještě stále není, protože stále zvládáš pravidelně přispívat do zinu Telepatie. Je tvá participace stále hnaná touhou ke psaní anebo se spíše už v současné době necháš přemlouvat šéfredaktorem Petrem Moletzem?

No, v době kdy vzniká tento rozhovor je jasný, že se nový číslo Telepatie tentokrát obejde bez mojí účasti. Telepatie je dle mě nejlepší tuzemský tištěný zine a to pro svojí komplexnost a samozřejmě kvalitu, kterou tam jednotliví redaktoři dodávají. Dokonce v Telepatii čtu i články, které by mě jinde nezajímaly, za což může právě vysoká kvalita rozhovorů, úvah, anket a podobně. Vždycky jsem jeden, dva někdy i tři články dodat chtěl a to bylo největší motivací. Petr mě nikdy nepřemlouval a pokud by k tomu došlo, bylo by to špatně jak z mojí, tak z jeho strany. Ani jeden nemáme ve zvyku dělat věci jen proto, aby byly a u svobodnýho zinu, jakým Telepatie rozhodně je, to platí dvojnásob. Tentokrát se to prostě z mé strany nesešlo. Ne, že bych neměl zájem, ale zkrátka mi chyběla motivace a vlastně i zajímavá osobnost z český scény (zahraniční jsem zavrhnul, protože se mi nechtělo patlat se s překladem, který zabírá spousta času) abych tomu věnoval energii. Než to dělat jen proto aby něco bylo, to raději uvolním prostor někomu jinýmu. Každopádně na nové číslo Telepatie se vždycky budu těšit a pokud do mě Petr v budoucnu zase vloží důvěru, rád se na tom budu podílet. Koneckonců, vždyť jde o další undergroundovou záležitost, která propojuje ty naše světy. Příkladem budiž můj rozhovor s Lukášem z Doomentia do jednoho z čísel, díky kterému jsme po delší době spolu začali komunikovat a ve finále to byl jeden z několika impulsů pro restart labelu.

Kapitolu s názvem Doomentia Records důkladně probereme v následující části našeho povídání, kde rozhodně nevynecháme ani tvé další vydavatelské aktivity...